PP Roudný

Přírodní památku Roudný najdeme nedaleko stejnojmenné vesničky. Ta leží asi dva a půl kilometru od obce Zvěstov. Z Votic se sem dostaneme nejlépe autobusem. Autobus nám zastaví naproti bývalé restauraci a odtud už budeme pokračovat pěšky. Ze zastávky se vypravíme po silnici směrem na Bořkovice. Hned za vesničkou nás vítá cedule s označením Chráněné krajinné oblasti Blaník. V lese nad cedulí nás ihned zaujme specifický reliéf.

Jedná se o pozůstatek důlní činnosti – o výsypky. Od cedule pokračujeme stále stejnou cestou asi deset minut, abychom v zápětí narazili na zelenou turistickou značku. V tu chvíli již vidíme správní budovu bývalého zlatodolu Roudný. Před budovou u turistického rozcestníku se můžeme chvíli pozastavit a dočíst se základní informace o zlatodolu. Na rozcestníku nás navíc může překvapit i poměrně málo známé značení – žlutý puntík v bílém poli. Jedná se o značení jezdeckých tras. Než se vydáme dál, je vhodné ještě upozornit ostatní návštěvníky dnešní výpravy na rizika, která sebou může obnášet návštěva starého důlního díla - výsypky. A nyní můžeme pokračovat v cestě. Následujeme-li zelenou turistickou značku, dostaneme se v zápětí k ruinám budov, které byly součástí dolu (úpravny). Teď už jsme téměř v cíli. Projdeme kolem zmíněných artefaktů budov, mineme trafostanici a ze zelené turistické značky odbočíme vlevo. Před námi se po několika krocích objeví nepříliš zarostlá plocha, pokrytá písek připomínajícím materiálem. To už je cíl naší cesty, vítejte tedy na Přírodní památce Roudný. Kvůli ochraně lokality se však na odhalených plochách nebudeme dlouho zdržovat a popojdeme kousek dále pod koruny stromů.

Celá zájmová lokalita je obklopena smrkovým lesem s malou příměsí borovice. Geologické podloží dva a půl hektaru velké lokality tvoří přeměněné horniny české části moldanubika, na kterém je vytvořena výsypka. Ta je složena jemně namletými amfibolity, pararulami a ortorulami, které v této podobě připomínají písek. Na tomto podkladu se od ukončení činnosti zlatodolu v první polovině dvacátého století nevytvořil půdní horizont. Celé území je proto doposud bezlesé se sporadickým výskytem pionýrských druhů. Z nich je na vlastní lokalitě nejhojněji zastoupena bříza bradavičnatá (Betula verrucosa) a třtina křovištní (Calamagrostis epigejos). K pionýrským druhům je potřeba zmínit i umělou výsadbu v okolí lokality a částečně též na lokalitě samotné. Jedná se o výsadbu borovic lesní (Pinus silvestris) a smrku ztepilého (Picea abies).

A co že se zde tedy chrání? Chráněným fenoménem je entomofauna, především pak svižník písčitý (Cicindela arenaria subsp. vienensis). Konkrétně jeho specifické stanoviště, které se vytvořilo na člověkem vytvořené nezarostlé, obnažené ploše výsypky, případně na jejích svazích. Jedná se o teplé písčité stanoviště stepního charakteru s minimálním rostlinným pokryvem někdy též nazývané „pouštní přesyp“, který nemá v širokém okolí obdoby. Mimo svižníka písčitého můžeme narazit i na stepního střevlíka (Dyschirius angustatus) či na vzácného dřepčíka (Phyllotreta austriaca), který má své optimum v panonské oblasti (u nás jižní Morava). Dále můžeme narazit například na drvodělku potulnou (Xylocopa valga), či na mravence rodu Formica, kteří si vystavěli svá hnízda pod vzrostlými borovicemi. Mimo bezobratlé se na lokalitě a v okolních lesích můžeme setkat s běžnějšími druhy. Jedná se například o silně ohroženou ještěrku obecnou (Lacerta agilis), která se ráda vyhřívá na úbočí výsypky či ohroženou ropuchu obecnou (Bufo bufo), která se choulí u kaluží v lese. Ze sov zde můžeme narazit například na kalouse ušatého (Asio otus).

Obdobně jako u ostatních chráněných lokalit je i zde nutné zmínit existující ochranné pásmo. To je zřízeno k zabezpečení území před rušivými vlivy z okolí a to ve vzdálenosti padesáti metrů od hranic přírodní památky. V terénu je hranice vymezena červenými pruhovými značkami na kmenech stromů a tabulemi s malým státním znakem. Při pohybu na lokalitě navíc nezapomínejme na zákaz vstupu mimo cesty, především pak zákaz vstupu do svahů.

Zlato na Roudném

Dobývání zlata má v oblasti Roudné dlouholetou historii. Zlato se za Keltů získávalo v okolí nejprve rýžováním. Ve středověku pak započala těžba hornickým způsobem. Poté se na necelých tři sta let těžba odmlčela, aby pokračovala na přelomu osmnáctého a devatenáctého století. V tomto období se vytěžilo asi dvacet dva kilogramů zlata. Největší rozkvět však přišel v období konce devatenáctého až první poloviny dvacátého století, kdy se zlatodůl Roudný stal jedním z nejvýznamnějších zlatodolů střední Evropy. V tomto období bylo získáno necelých šest tun ryzího zlata. Od poloviny dvacátého století je však dolování zastaveno a v současnosti není obnova těžby z důvodů ochrany přírody a krajiny povolena. I tak je tato lokalita významným ložiskem, které ukrývá odhadem až třicet tun zlata a až čtyřicet pět tun stříbra. Z těchto důvodů lze očekávat postupně narůstající tlaky soukromých subjektů, které budou chtít toto bohatství vytěžit. Doufejme, že se to ještě dlouhou dobu nikomu nepodaří.