PR Podhrázský rybník
K Podhrázskému rybníku se nejlépe dostaneme, vystoupíme-li na vlakové zastávce Tomice, která leží na trase mezi Benešovem a Táborem. Z vlakové stanice se vypravíme východním směrem po žluté turistické značce vedené místní asfaltovou cestou. Cesta je z obou stran obklopena lány polí, od kterých je v některých místech oddělena keři. Po patnácti minutách klidné chůze se dostaneme na hranici Přírodní rezervace Podhrázský rybník. Na hrázi nás přivítá mohutné stromořadí s několika odumřelými kmeny. Na východní straně hráze u sila na rybí krmení je navíc umístěn nově rekonstruovaný železný kříž. Pod hrází je louka a několik stavení s místním názvem „Podhráz“.
Vlastní Podhrázský rybník leží mezi Tomicemi a Podhrází v široce otevřeném údolí Konopišťského potoka. Vzhledem k rozloze necelých padesáti devíti hektarů se jedná o jeden z největších rybníků Benešovska. Z geografického hlediska se nachází v nejnižším místě Votické kotliny. Proto sem ústí i další dva toky. Od východu přitéká Krsovský potok, od západu pak potok Tomický. Z geologického hlediska se nacházíme v moldanubiku na středočeském plutonu. Samotné podloží rybníka je tvořeno nivními, písčitohlinitými sedimenty s příměsí štěrku kvartérního stáří. V okolí pak narazíme nejčastěji na granity (žuly) paleozoického stáří.
Jak jsme si cestou k rybníku mohli všimnout, je okolí v současnosti intenzivně zemědělsky využíváno. Většinu okolních ploch tvoří pole, v menší míře zde narazíme na louky. Celý prostor je navíc doplněn o rozptýlenou mimolesní zeleň, která okolí rybníka malebně dokresluje. Krajinářsky významné jsou již zmíněné porosty na hrázi rybníka. Jedná se o dub letní (Quercus petraea), olši lepkavou (Alnus glutinosa) a břízu bělokorou (Betula pendula). Kořenový systém těchto porostů významně zpevňuje hráz rybníka, která byla ve své historii několikrát protržena.
Rostlinná společenstva přírodní rezervace a jejího okolí, která se vyskytují jen ve fragmentech, nejsou z hlediska ochrany přírody významná. Na březích u ústí Krsovského a Tomického potoka jsou pouze pozůstatky přirozených společenstev rákosu obecného (Phragmites australis). V ostatních místech je litorální pásmo tvořeno porosty orobince úzkolistého (Typha angustifolia) a chrastice rákosovité (Baldingera arundinacea).
Důvod ochrany Podhrázského rybníka spočívá ve velikosti vodní plochy a v její příhodné poloze na ose tahu ptáků. Jedná se proto o lokalitu ornitologického významu. Cílem je ochrana hnízdišť vodního ptactva a zajištění ochrany zastávky při jarním a podzimním tahu ptáků.
Mezi významné hnízdící druhy patří silně ohrožená čírka modrá (Anas querquedula) a ohrožená potápka roháč (Podiceps cristatus), z naturových druhů se zde pak setkáváme s ohroženou kopřivkou obecnou (Anas crecca) a motákem pochopem (Circus aeruginosus). Mimo tyto zde můžeme potkat i běžné druhy, jako je polák velký (Aythya ferina), lyska černá (Fulica atra) nebo kachna divoká (Anas platyrhynchos). Na březích jsou významní strnad rákosní (Emberiza schoenicus) a cvrčilka zelená (Locustella naevia). Zajímavostí je i hnízdění kriticky ohroženého bukače velkého (Botaurus stellaris) a orla mořského (Haliaeetus albicilla). Celkem se zde mezi hnízdními ptáky objevuje na devět zvláště chráněných druhů a řada dalších druhů, které však nejsou zvláště chráněny.
Hlavní význam lokality tkví v jarním a podzimním tahu ptáků. Pravidelně využívá tuto tahovou zastávku na třicet pět druhů ptáků, z nichž je více jak polovina zvláště chráněna. Pravidelně se zde objevuje například kriticky ohrožený slavík modráček (Luscinia svecica svecica), silně ohrožený hohol severní (Bucephala clangula), lžičák pestrý (Anas clypeata) a čáp černý (Ciconia nigra), ohrožený moudivláček lužní (Remiz pendulinus) nebo rybáři neoblíbený ohrožený kormorán velký (Phalacrocorax carbo), dále pak husa velká (Anser anser) či orlovec říční (Pandion haliaetus). Dalších asi čtyřicet druhů je zde zjišťováno nepravidelně, vzácně nebo jako zatoulanci.
Z bezobratlých je ve vodním prostředí zajímavý výskyt plže svinutce zploštělého (Anisus vortex) v porostech na břehu pak šidélka znamenaného (Erythromma viridulum). Ve vodě narazíme na běžné ryby jako je například kapr obecný (Cyprinus carpio) či štika obecná (Esox lucius).
Jelikož se nacházíme v chráněném území, je nutné zmínit i existující ochranné pásmo. To je zřízeno k zabezpečení území před rušivými vlivy z okolí a to ve vzdálenosti padesáti metrů od hranic přírodní rezervace. V terénu je hranice vymezena červenými pruhovými značkami na kmenech stromů a tabulemi s malým státním znakem. Při pohybu na lokalitě navíc nezapomínejme na zákaz vstupu mimo cesty.
