Ochrana přírody
Ochrana přírody má v naší vlasti dlouholetou tradici. Naplno se však dostala do popředí zájmu až po roce 1989, kdy došlo ke změně politického systému. Krátce po této změně vznikl významný zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve kterém se hovoří o dvou rovinách ochrany, o obecné a zvláštní, speciální ochraně přírody a krajiny. Obě tyto roviny řeší čtyři základní oblasti ochrany. Jedná se o územní, druhovou a geologickou ochranu přírody a krajiny a o ochranu mimolesní zeleně. Shrneme-li to jednoduše, zákon říká, že v žádné z těchto oblastí není přípustná taková činnosti, která by snižovala kvalitu životního prostředí.
S ohledem na to, že se na těchto stránkách věnujeme chráněným územím, je pro nás nejdůležitější speciální ochrana územní a druhová.
V případě územní ochrany hovoří zákon o velkoplošných a maloplošných zvláště chráněných územích (VZCHÚ a MZCHÚ), která chrání nejčastěji druhy vyjmenované ve vyhlášce č. 395/1992 Sb. v platném znění. U maloplošných území rozeznáváme Národní přírodní památku (NPP), národní přírodní rezervaci (NPR), přírodní památku (PP) a přírodní rezervaci (PR). U velkoplošných území hovoříme o chráněných krajinných oblastech (CHKO) a národních parcích (NP). V případě národních parků je jejich ochrana zajišťována zvlášť samostatným zákonem. Každý národní park je vyhlašován samostatným zákonem. Vyhlášení ostatních chráněných území se řídí zákonem o ochraně přírody a krajiny.
Na rovině druhové ochrany zákon rozeznává druhy ohrožené (např. čmelák zemní), silně ohrožené (např. ještěrka obecná) a kriticky ohrožené (např. medvěd hnědý), přičemž právě druhy kriticky ohrožené jsou ohroženy nejvíce.
Abychom si mohli udělat představu o jednotlivých chráněných územích, je vhodné uvést alespoň několik příkladů. Nejbližším národním parkem, ke kterému se z Votic pohodlně dostaneme vlakem, autobusem či autem, je dobře známý Národní park Šumava. V případě chráněné krajinné oblasti je nejbližší a v České republice zároveň nejmenší Chráněná krajinná oblast Blaník. Toto CHKO najdeme asi čtyři kilometry jižně od Vlašimi.
Co se týče maloplošných zvláště chráněných území, je Voticím nejbližší Přírodní rezervace Podhrázský rybník. Ta se rozprostírá na ploše necelých šedesáti hektarů u obce Tomice. Přibližně dva kilometry od Miličína najdeme další maloplošné chráněné území. Na ploše o necelých čtyřech hektarech se zde rozkládá Přírodní památka V Olších. Posledním MZCHÚ, které leží v okolí Votic, je na dvou a půl hektarech ležící Přírodní památka Roudný, kterou najdeme asi čtyři kilometry od Zvěstova.
Na Voticku však nenarazíme na zbývající typy MZCHÚ, tedy na NPP a na NPR. Nejblíže bychom narazili na Národní přírodní rezervaci Ve Studeném nedaleko Chocerad, případně na Národní přírodní památku Stročov nedaleko Borotína.
Mimo uvedené nástroje územní ochrany přírody, tedy mimo NP, CHKO, NPP, NPR, PP a PR využívá ochrana přírody i další způsoby (nástroje) ochrany přírody. Jsou jimi především přírodní parky a soustava lokalit NATURA 2000, která se často překrývají s MZCHÚ i VZCHÚ. Do této soustavy řadíme evropsky významné lokality (EVL) a ptačí oblasti (PO). Nejbližším EVL je například EVL Louky u Budenína asi jeden kilometr východně od Votic. Nejbližší ptačí oblastí je PO Údolí otavy a Vltavy, kterou bychom nalezli asi třicet kilometrů jihozápadně od Votic. Soustava NATURA 2000 je na rozdíl od výše uvedených chráněných území specifická tím, že chrání lokality a druhy z pohledu evropského měřítka. Může se tak stát, že některé lokality soustavy NATURA 2000 chrání druhy, které jsou na našem území poměrně běžné, z hlediska evropské ochrany se však jedná o druhy ochranářsky hodnotné.
Poněkud odlišná je problematika přírodních parků. Ty již neslouží k ochraně druhů chráněných rostlin nebo živočichů. Přírodní parky jsou většinou vyhlašovány jako nástroj ochrany krajiny, toho pěkného, co kolem sebe vidíme. Přírodní parky tak chrání takzvaný krajinný ráz, ducha místa. Voticím nejbližším přírodním pakrem je Přírodní park Džbány - Žebrák.